Conjugation of zbloudit
[ˈzblou̯ɟɪt]to lose one's way, to go astray, to stray from, to train off Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | zbloudit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zbloudil jsem |
| ty | zbloudil jsi |
| on / ona / ono | zbloudil |
| my | zbloudili jsme |
| vy | zbloudili jste |
| oni / ony / ona | zbloudili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zbloudila jsem |
| ty | zbloudila jsi |
| on / ona / ono | zbloudila |
| my | zbloudily jsme |
| vy | zbloudily jste |
| oni / ony / ona | zbloudily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zbloudilo |
Budoucí čas
| já | zbloudím |
| ty | zbloudíš |
| on / ona / ono | zbloudí |
| my | zbloudíme |
| vy | zbloudíte |
| oni / ony / ona | zbloudí |
Rozkazovací způsob
| ty | zbluď |
| my | zbluďme |
| vy | zbluďte |