Conjugation of zamluvit
[ˈzamluvɪt]formální (nebo částečně formální) žádostí si vyhradit, získat příslib obsazení podílu na nějakém konkrétním hmotném statku, ději, službě, činnosti, jevu, majetku, společenské události apod. pro sebe n Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | zamluvit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zamluvil jsem |
| ty | zamluvil jsi |
| on / ona / ono | zamluvil |
| my | zamluvili jsme |
| vy | zamluvili jste |
| oni / ony / ona | zamluvili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zamluvila jsem |
| ty | zamluvila jsi |
| on / ona / ono | zamluvila |
| my | zamluvily jsme |
| vy | zamluvily jste |
| oni / ony / ona | zamluvily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zamluvilo |
Budoucí čas
| já | zamluvím |
| ty | zamluvíš |
| on / ona / ono | zamluví |
| my | zamluvíme |
| vy | zamluvíte |
| oni / ony / ona | zamluví |
Rozkazovací způsob
| ty | zamluv |
| my | zamluvme |
| vy | zamluvte |