Conjugation of zabíjet
/[ˈzabiːjɛt]/pomocí úderů vhánět předmět do jiného Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | zabíjet |
Přítomný čas
| já | zabíjím |
| ty | zabíjíš |
| on / ona / ono | zabíjí |
| my | zabíjíme |
| vy | zabíjíte |
| oni / ony / ona | zabíjejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zabíjel jsem |
| ty | zabíjel jsi |
| on / ona / ono | zabíjel |
| my | zabíjeli jsme |
| vy | zabíjeli jste |
| oni / ony / ona | zabíjeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zabíjela jsem |
| ty | zabíjela jsi |
| on / ona / ono | zabíjela |
| my | zabíjely jsme |
| vy | zabíjely jste |
| oni / ony / ona | zabíjely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zabíjelo |
Budoucí čas
| já | budu zabíjet |
| ty | budeš zabíjet |
| on / ona / ono | bude zabíjet |
| my | budeme zabíjet |
| vy | budete zabíjet |
| oni / ony / ona | budou zabíjet |
Rozkazovací způsob
| ty | zabíjej |
| my | zabíjejme |
| vy | zabíjejte |