Conjugation of vystřelit
[ˈvɪstr̝̊ɛlɪt]provést výstřel (z střelné zbraně) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vystřelit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vystřelil jsem |
| ty | vystřelil jsi |
| on / ona / ono | vystřelil |
| my | vystřelili jsme |
| vy | vystřelili jste |
| oni / ony / ona | vystřelili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vystřelila jsem |
| ty | vystřelila jsi |
| on / ona / ono | vystřelila |
| my | vystřelily jsme |
| vy | vystřelily jste |
| oni / ony / ona | vystřelily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vystřelilo |
Budoucí čas
| já | vystřelím |
| ty | vystřelíš |
| on / ona / ono | vystřelí |
| my | vystřelíme |
| vy | vystřelíte |
| oni / ony / ona | vystřelí |
Rozkazovací způsob
| ty | vystřel |
| my | vystřelme |
| vy | vystřelte |