Conjugation of vysoudit
[ˈvɪsou̯ɟɪt]prostřednictvím soudního procesu získat, zejména něco, co je mi odpíráno Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vysoudit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vysoudil jsem |
| ty | vysoudil jsi |
| on / ona / ono | vysoudil |
| my | vysoudili jsme |
| vy | vysoudili jste |
| oni / ony / ona | vysoudili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vysoudila jsem |
| ty | vysoudila jsi |
| on / ona / ono | vysoudila |
| my | vysoudily jsme |
| vy | vysoudily jste |
| oni / ony / ona | vysoudily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vysoudilo |
Budoucí čas
| já | vysoudím |
| ty | vysoudíš |
| on / ona / ono | vysoudí |
| my | vysoudíme |
| vy | vysoudíte |
| oni / ony / ona | vysoudí |
Rozkazovací způsob
| ty | vysuď |
| my | vysuďme |
| vy | vysuďte |