Conjugation of vyrazit
[ˈvɪrazɪt](vyrazit někoho) razantní akcí přinutit k odchodu Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vyrazit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vyrazil jsem |
| ty | vyrazil jsi |
| on / ona / ono | vyrazil |
| my | vyrazili jsme |
| vy | vyrazili jste |
| oni / ony / ona | vyrazili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vyrazila jsem |
| ty | vyrazila jsi |
| on / ona / ono | vyrazila |
| my | vyrazily jsme |
| vy | vyrazily jste |
| oni / ony / ona | vyrazily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vyrazilo |
Budoucí čas
| já | vyrazím |
| ty | vyrazíš |
| on / ona / ono | vyrazí |
| my | vyrazíme |
| vy | vyrazíte |
| oni / ony / ona | vyrazí |
Rozkazovací způsob
| ty | vyraz |
| my | vyrazme |
| vy | vyrazte |