Conjugation of vyhubit
[ˈvɪɦubɪt]soustavným zabíjením, usmrcováním způsobit zánik druhu, rodu, skupiny, třídy apod. Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vyhubit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vyhubil jsem |
| ty | vyhubil jsi |
| on / ona / ono | vyhubil |
| my | vyhubili jsme |
| vy | vyhubili jste |
| oni / ony / ona | vyhubili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vyhubila jsem |
| ty | vyhubila jsi |
| on / ona / ono | vyhubila |
| my | vyhubily jsme |
| vy | vyhubily jste |
| oni / ony / ona | vyhubily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vyhubilo |
Budoucí čas
| já | vyhubím |
| ty | vyhubíš |
| on / ona / ono | vyhubí |
| my | vyhubíme |
| vy | vyhubíte |
| oni / ony / ona | vyhubí |
Rozkazovací způsob
| ty | vyhub |
| my | vyhubme |
| vy | vyhubte |