Conjugation of věřit
[ˈvjɛr̝ɪt]být přesvědčen o existenci nějaké nadpřirozené bytosti, boha Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | věřit |
Přítomný čas
| já | věřím |
| ty | věříš |
| on / ona / ono | věří |
| my | věříme |
| vy | věříte |
| oni / ony / ona | věří |
Minulý čas (rod mužský)
| já | věřil jsem |
| ty | věřil jsi |
| on / ona / ono | věřil |
| my | věřili jsme |
| vy | věřili jste |
| oni / ony / ona | věřili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | věřila jsem |
| ty | věřila jsi |
| on / ona / ono | věřila |
| my | věřily jsme |
| vy | věřily jste |
| oni / ony / ona | věřily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | věřilo |
Budoucí čas
| já | budu věřit |
| ty | budeš věřit |
| on / ona / ono | bude věřit |
| my | budeme věřit |
| vy | budete věřit |
| oni / ony / ona | budou věřit |
Rozkazovací způsob
| ty | věř |
| my | věřme |
| vy | věřte |