Conjugation of uvolnit
[ˈuvolɲɪt](uvolnit někoho z + genitiv) zbavit povinnosti spojené s přítomností (někde) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | uvolnit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | uvolnil jsem |
| ty | uvolnil jsi |
| on / ona / ono | uvolnil |
| my | uvolnili jsme |
| vy | uvolnili jste |
| oni / ony / ona | uvolnili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | uvolnila jsem |
| ty | uvolnila jsi |
| on / ona / ono | uvolnila |
| my | uvolnily jsme |
| vy | uvolnily jste |
| oni / ony / ona | uvolnily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | uvolnilo |
Budoucí čas
| já | uvolním |
| ty | uvolníš |
| on / ona / ono | uvolní |
| my | uvolníme |
| vy | uvolníte |
| oni / ony / ona | uvolní |
Rozkazovací způsob
| ty | uvolni |
| my | uvolněme |
| vy | uvolněte |