Conjugation of utrápit
[ˈutraːpɪt]to die of grief, to worry oneself to death Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | utrápit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | utrápil jsem |
| ty | utrápil jsi |
| on / ona / ono | utrápil |
| my | utrápili jsme |
| vy | utrápili jste |
| oni / ony / ona | utrápili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | utrápila jsem |
| ty | utrápila jsi |
| on / ona / ono | utrápila |
| my | utrápily jsme |
| vy | utrápily jste |
| oni / ony / ona | utrápily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | utrápilo |
Budoucí čas
| já | utrápím |
| ty | utrápíš |
| on / ona / ono | utrápí |
| my | utrápíme |
| vy | utrápíte |
| oni / ony / ona | utrápí |
Rozkazovací způsob
| ty | utrap |
| my | utrapme |
| vy | utrapte |