Conjugation of ukojit
[ˈukojɪt]nasytit / vyhovět / naplnit apod. a tím ztišit či zahnat (o potřebách) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | ukojit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | ukojil jsem |
| ty | ukojil jsi |
| on / ona / ono | ukojil |
| my | ukojili jsme |
| vy | ukojili jste |
| oni / ony / ona | ukojili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | ukojila jsem |
| ty | ukojila jsi |
| on / ona / ono | ukojila |
| my | ukojily jsme |
| vy | ukojily jste |
| oni / ony / ona | ukojily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | ukojilo |
Budoucí čas
| já | ukojím |
| ty | ukojíš |
| on / ona / ono | ukojí |
| my | ukojíme |
| vy | ukojíte |
| oni / ony / ona | ukojí |
Rozkazovací způsob
| ty | ukoj |
| my | ukojme |
| vy | ukojte |