Conjugation of ukájet
[ˈukaːjɛt], často i nasycovat / vyhovovat / naplňovat apod. a tím tišit či zahánět (o potřebách) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | ukájet |
Přítomný čas
| já | ukájím |
| ty | ukájíš |
| on / ona / ono | ukájí |
| my | ukájíme |
| vy | ukájíte |
| oni / ony / ona | ukájejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | ukájel jsem |
| ty | ukájel jsi |
| on / ona / ono | ukájel |
| my | ukájeli jsme |
| vy | ukájeli jste |
| oni / ony / ona | ukájeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | ukájela jsem |
| ty | ukájela jsi |
| on / ona / ono | ukájela |
| my | ukájely jsme |
| vy | ukájely jste |
| oni / ony / ona | ukájely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | ukájelo |
Budoucí čas
| já | budu ukájet |
| ty | budeš ukájet |
| on / ona / ono | bude ukájet |
| my | budeme ukájet |
| vy | budete ukájet |
| oni / ony / ona | budou ukájet |
Rozkazovací způsob
| ty | ukájej |
| my | ukájejme |
| vy | ukájejte |