Conjugation of udeřit
[ˈudɛr̝ɪt]uvést dvě tělesa velmi rychle do vzájemného silného, intenzivního kontaktu, při němž často vznikne i zvuk Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | udeřit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | udeřil jsem |
| ty | udeřil jsi |
| on / ona / ono | udeřil |
| my | udeřili jsme |
| vy | udeřili jste |
| oni / ony / ona | udeřili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | udeřila jsem |
| ty | udeřila jsi |
| on / ona / ono | udeřila |
| my | udeřily jsme |
| vy | udeřily jste |
| oni / ony / ona | udeřily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | udeřilo |
Budoucí čas
| já | udeřím |
| ty | udeříš |
| on / ona / ono | udeří |
| my | udeříme |
| vy | udeříte |
| oni / ony / ona | udeří |
Rozkazovací způsob
| ty | udeř |
| my | udeřme |
| vy | udeřte |