Conjugation of svědčit
[ˈsvjɛt͡ʃɪt](svědčit + dativ) prospívat, být ku prospěchu Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | svědčit |
Přítomný čas
| já | svědčím |
| ty | svědčíš |
| on / ona / ono | svědčí |
| my | svědčíme |
| vy | svědčíte |
| oni / ony / ona | svědčí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | svědčil jsem |
| ty | svědčil jsi |
| on / ona / ono | svědčil |
| my | svědčili jsme |
| vy | svědčili jste |
| oni / ony / ona | svědčili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | svědčila jsem |
| ty | svědčila jsi |
| on / ona / ono | svědčila |
| my | svědčily jsme |
| vy | svědčily jste |
| oni / ony / ona | svědčily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | svědčilo |
Budoucí čas
| já | budu svědčit |
| ty | budeš svědčit |
| on / ona / ono | bude svědčit |
| my | budeme svědčit |
| vy | budete svědčit |
| oni / ony / ona | budou svědčit |
Rozkazovací způsob
| ty | svědči |
| my | svědčeme |
| vy | svědčete |