Conjugation of střílet
[ˈstr̝̊iːlɛt]udělovat předmětu velkou rychlost díky výstřelu či úderem Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | střílet |
Přítomný čas
| já | střílím |
| ty | střílíš |
| on / ona / ono | střílí |
| my | střílíme |
| vy | střílíte |
| oni / ony / ona | střílejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | střílel jsem |
| ty | střílel jsi |
| on / ona / ono | střílel |
| my | stříleli jsme |
| vy | stříleli jste |
| oni / ony / ona | stříleli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | střílela jsem |
| ty | střílela jsi |
| on / ona / ono | střílela |
| my | střílely jsme |
| vy | střílely jste |
| oni / ony / ona | střílely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | střílelo |
Budoucí čas
| já | budu střílet |
| ty | budeš střílet |
| on / ona / ono | bude střílet |
| my | budeme střílet |
| vy | budete střílet |
| oni / ony / ona | budou střílet |
Rozkazovací způsob
| ty | střílej |
| my | střílejme |
| vy | střílejte |