Conjugation of spouštět
[ˈspou̯ʃcɛt]způsobovat existenci (jevu svými důsledky) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | spouštět |
Přítomný čas
| já | spouštím |
| ty | spouštíš |
| on / ona / ono | spouští |
| my | spouštíme |
| vy | spouštíte |
| oni / ony / ona | spouštějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | spouštěl jsem |
| ty | spouštěl jsi |
| on / ona / ono | spouštěl |
| my | spouštěli jsme |
| vy | spouštěli jste |
| oni / ony / ona | spouštěli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | spouštěla jsem |
| ty | spouštěla jsi |
| on / ona / ono | spouštěla |
| my | spouštěly jsme |
| vy | spouštěly jste |
| oni / ony / ona | spouštěly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | spouštělo |
Budoucí čas
| já | budu spouštět |
| ty | budeš spouštět |
| on / ona / ono | bude spouštět |
| my | budeme spouštět |
| vy | budete spouštět |
| oni / ony / ona | budou spouštět |
Rozkazovací způsob
| ty | spouštěj |
| my | spouštějme |
| vy | spouštějte |