Conjugation of skočit
/[ˈskot͡ʃɪt]/(skočit na + akuzativ) uvěřit nesmyslu Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | skočit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | skočil jsem |
| ty | skočil jsi |
| on / ona / ono | skočil |
| my | skočili jsme |
| vy | skočili jste |
| oni / ony / ona | skočili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | skočila jsem |
| ty | skočila jsi |
| on / ona / ono | skočila |
| my | skočily jsme |
| vy | skočily jste |
| oni / ony / ona | skočily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | skočilo |
Budoucí čas
| já | skočím |
| ty | skočíš |
| on / ona / ono | skočí |
| my | skočíme |
| vy | skočíte |
| oni / ony / ona | skočí |
Rozkazovací způsob
| ty | skoč |
| my | skočme |
| vy | skočte |