Conjugation of rušit
[ˈruʃɪt]vytvářet situaci či provádět činnost, zhoršující podmínky pro provádění jiné aktivity Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | rušit |
Přítomný čas
| já | ruším |
| ty | rušíš |
| on / ona / ono | ruší |
| my | rušíme |
| vy | rušíte |
| oni / ony / ona | ruší |
Minulý čas (rod mužský)
| já | rušil jsem |
| ty | rušil jsi |
| on / ona / ono | rušil |
| my | rušili jsme |
| vy | rušili jste |
| oni / ony / ona | rušili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | rušila jsem |
| ty | rušila jsi |
| on / ona / ono | rušila |
| my | rušily jsme |
| vy | rušily jste |
| oni / ony / ona | rušily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | rušilo |
Budoucí čas
| já | budu rušit |
| ty | budeš rušit |
| on / ona / ono | bude rušit |
| my | budeme rušit |
| vy | budete rušit |
| oni / ony / ona | budou rušit |
Rozkazovací způsob
| ty | ruš |
| my | rušme |
| vy | rušte |