Conjugation of roztříštit
[ˈrostr̝̊iːʃcɪt]způsobit, že se něco rozpadne na spoustu malých částí Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | roztříštit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | roztříštil jsem |
| ty | roztříštil jsi |
| on / ona / ono | roztříštil |
| my | roztříštili jsme |
| vy | roztříštili jste |
| oni / ony / ona | roztříštili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | roztříštila jsem |
| ty | roztříštila jsi |
| on / ona / ono | roztříštila |
| my | roztříštily jsme |
| vy | roztříštily jste |
| oni / ony / ona | roztříštily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | roztříštilo |
Budoucí čas
| já | roztříštím |
| ty | roztříštíš |
| on / ona / ono | roztříští |
| my | roztříštíme |
| vy | roztříštíte |
| oni / ony / ona | roztříští |
Rozkazovací způsob
| ty | roztříšti |
| my | roztříštěme |
| vy | roztříštěte |