Conjugation of rozpustit
[ˈrospuscɪt](o organizaci, resp. organizační jednotce) ukončit fungování či existenci Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | rozpustit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | rozpustil jsem |
| ty | rozpustil jsi |
| on / ona / ono | rozpustil |
| my | rozpustili jsme |
| vy | rozpustili jste |
| oni / ony / ona | rozpustili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | rozpustila jsem |
| ty | rozpustila jsi |
| on / ona / ono | rozpustila |
| my | rozpustily jsme |
| vy | rozpustily jste |
| oni / ony / ona | rozpustily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | rozpustilo |
Budoucí čas
| já | rozpustím |
| ty | rozpustíš |
| on / ona / ono | rozpustí |
| my | rozpustíme |
| vy | rozpustíte |
| oni / ony / ona | rozpustí |
Rozkazovací způsob
| ty | rozpusť |
| my | rozpusťme |
| vy | rozpusťte |