Conjugation of pouštět
[ˈpou̯ʃcɛt](pouštět předmět) ukončovat sevření resp. držení Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | pouštět |
Přítomný čas
| já | pouštím |
| ty | pouštíš |
| on / ona / ono | pouští |
| my | pouštíme |
| vy | pouštíte |
| oni / ony / ona | pouštějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | pouštěl jsem |
| ty | pouštěl jsi |
| on / ona / ono | pouštěl |
| my | pouštěli jsme |
| vy | pouštěli jste |
| oni / ony / ona | pouštěli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | pouštěla jsem |
| ty | pouštěla jsi |
| on / ona / ono | pouštěla |
| my | pouštěly jsme |
| vy | pouštěly jste |
| oni / ony / ona | pouštěly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | pouštělo |
Budoucí čas
| já | budu pouštět |
| ty | budeš pouštět |
| on / ona / ono | bude pouštět |
| my | budeme pouštět |
| vy | budete pouštět |
| oni / ony / ona | budou pouštět |
Rozkazovací způsob
| ty | pouštěj |
| my | pouštějme |
| vy | pouštějte |