Conjugation of pohnout
[ˈpoɦnou̯t](pohnout + akuzativ (někoho) k + dativ) vyvolat něčí akci (přes neochotu) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | pohnout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | pohnul jsem |
| ty | pohnul jsi |
| on / ona / ono | pohnul |
| my | pohnuli jsme |
| vy | pohnuli jste |
| oni / ony / ona | pohnuli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | pohnula jsem |
| ty | pohnula jsi |
| on / ona / ono | pohnula |
| my | pohnuly jsme |
| vy | pohnuly jste |
| oni / ony / ona | pohnuly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | pohnulo |
Budoucí čas
| já | pohnu |
| ty | pohneš |
| on / ona / ono | pohne |
| my | pohneme |
| vy | pohnete |
| oni / ony / ona | pohnou |
Rozkazovací způsob
| ty | pohni |
| my | pohněme |
| vy | pohněte |