Conjugation of plácnout
[ˈplaːt͡snou̯t]nezávazně pronést, říct zbrkle bez předchozího přemýšlení Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | plácnout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | plácl jsem |
| ty | plácl jsi |
| on / ona / ono | plácl |
| my | plácli jsme |
| vy | plácli jste |
| oni / ony / ona | plácli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | plácla jsem |
| ty | plácla jsi |
| on / ona / ono | plácla |
| my | plácly jsme |
| vy | plácly jste |
| oni / ony / ona | plácly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | pláclo |
Budoucí čas
| já | plácnu |
| ty | plácneš |
| on / ona / ono | plácne |
| my | plácneme |
| vy | plácnete |
| oni / ony / ona | plácnou |
Rozkazovací způsob
| ty | plácni |
| my | plácněme |
| vy | plácněte |