Conjugation of ověřit
[ˈovjɛr̝ɪt]přesvědčit se, ujistit se o existenci, pravdivosti či správnosti něčeho Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | ověřit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | ověřil jsem |
| ty | ověřil jsi |
| on / ona / ono | ověřil |
| my | ověřili jsme |
| vy | ověřili jste |
| oni / ony / ona | ověřili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | ověřila jsem |
| ty | ověřila jsi |
| on / ona / ono | ověřila |
| my | ověřily jsme |
| vy | ověřily jste |
| oni / ony / ona | ověřily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | ověřilo |
Budoucí čas
| já | ověřím |
| ty | ověříš |
| on / ona / ono | ověří |
| my | ověříme |
| vy | ověříte |
| oni / ony / ona | ověří |
Rozkazovací způsob
| ty | ověř |
| my | ověřme |
| vy | ověřte |