Conjugation of opírat
[ˈopiːrat](opírat o + akuzativ) používat (myšlenku, dohodu apod.) jako základ, východisko Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | opírat |
Přítomný čas
| já | opírám |
| ty | opíráš |
| on / ona / ono | opírá |
| my | opíráme |
| vy | opíráte |
| oni / ony / ona | opírají |
Minulý čas (rod mužský)
| já | opíral jsem |
| ty | opíral jsi |
| on / ona / ono | opíral |
| my | opírali jsme |
| vy | opírali jste |
| oni / ony / ona | opírali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | opírala jsem |
| ty | opírala jsi |
| on / ona / ono | opírala |
| my | opíraly jsme |
| vy | opíraly jste |
| oni / ony / ona | opíraly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | opíralo |
Budoucí čas
| já | budu opírat |
| ty | budeš opírat |
| on / ona / ono | bude opírat |
| my | budeme opírat |
| vy | budete opírat |
| oni / ony / ona | budou opírat |
Rozkazovací způsob
| ty | opírej |
| my | opírejme |
| vy | opírejte |