Conjugation of odpouštět
[ˈotpou̯ʃcɛt](tranzitivně) záměrně nechávat unikat (plyn či kapalinu z uzavřeného prostoru či nádoby) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | odpouštět |
Přítomný čas
| já | odpouštím |
| ty | odpouštíš |
| on / ona / ono | odpouští |
| my | odpouštíme |
| vy | odpouštíte |
| oni / ony / ona | odpouštějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | odpouštěl jsem |
| ty | odpouštěl jsi |
| on / ona / ono | odpouštěl |
| my | odpouštěli jsme |
| vy | odpouštěli jste |
| oni / ony / ona | odpouštěli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | odpouštěla jsem |
| ty | odpouštěla jsi |
| on / ona / ono | odpouštěla |
| my | odpouštěly jsme |
| vy | odpouštěly jste |
| oni / ony / ona | odpouštěly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | odpouštělo |
Budoucí čas
| já | budu odpouštět |
| ty | budeš odpouštět |
| on / ona / ono | bude odpouštět |
| my | budeme odpouštět |
| vy | budete odpouštět |
| oni / ony / ona | budou odpouštět |
Rozkazovací způsob
| ty | odpouštěj |
| my | odpouštějme |
| vy | odpouštějte |