Conjugation of nořit
/[ˈnor̝ɪt]/přemisťovat předmět tak, aby byl obklopený jiným objektem či prostředím Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | nořit |
Přítomný čas
| já | nořím |
| ty | noříš |
| on / ona / ono | noří |
| my | noříme |
| vy | noříte |
| oni / ony / ona | noří |
Minulý čas (rod mužský)
| já | nořil jsem |
| ty | nořil jsi |
| on / ona / ono | nořil |
| my | nořili jsme |
| vy | nořili jste |
| oni / ony / ona | nořili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | nořila jsem |
| ty | nořila jsi |
| on / ona / ono | nořila |
| my | nořily jsme |
| vy | nořily jste |
| oni / ony / ona | nořily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | nořilo |
Budoucí čas
| já | budu nořit |
| ty | budeš nořit |
| on / ona / ono | bude nořit |
| my | budeme nořit |
| vy | budete nořit |
| oni / ony / ona | budou nořit |
Rozkazovací způsob
| ty | noř |
| my | nořme |
| vy | nořte |