Conjugation of narušit
[ˈnaruʃɪt]způsobit nepravidelnost, odchylku od řádu Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | narušit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | narušil jsem |
| ty | narušil jsi |
| on / ona / ono | narušil |
| my | narušili jsme |
| vy | narušili jste |
| oni / ony / ona | narušili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | narušila jsem |
| ty | narušila jsi |
| on / ona / ono | narušila |
| my | narušily jsme |
| vy | narušily jste |
| oni / ony / ona | narušily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | narušilo |
Budoucí čas
| já | naruším |
| ty | narušíš |
| on / ona / ono | naruší |
| my | narušíme |
| vy | narušíte |
| oni / ony / ona | naruší |
Rozkazovací způsob
| ty | naruš |
| my | narušme |
| vy | narušte |