Conjugation of namluvit
[ˈnamluvɪt]přesvědčit (někoho) o nepravdivé skutečnosti Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | namluvit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | namluvil jsem |
| ty | namluvil jsi |
| on / ona / ono | namluvil |
| my | namluvili jsme |
| vy | namluvili jste |
| oni / ony / ona | namluvili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | namluvila jsem |
| ty | namluvila jsi |
| on / ona / ono | namluvila |
| my | namluvily jsme |
| vy | namluvily jste |
| oni / ony / ona | namluvily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | namluvilo |
Budoucí čas
| já | namluvím |
| ty | namluvíš |
| on / ona / ono | namluví |
| my | namluvíme |
| vy | namluvíte |
| oni / ony / ona | namluví |
Rozkazovací způsob
| ty | namluv |
| my | namluvme |
| vy | namluvte |