Conjugation of mučit
[ˈmut͡ʃɪt]záměrně způsobovat někomu fyzickou či psychickou bolest Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | mučit |
Přítomný čas
| já | mučím |
| ty | mučíš |
| on / ona / ono | mučí |
| my | mučíme |
| vy | mučíte |
| oni / ony / ona | mučí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | mučil jsem |
| ty | mučil jsi |
| on / ona / ono | mučil |
| my | mučili jsme |
| vy | mučili jste |
| oni / ony / ona | mučili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | mučila jsem |
| ty | mučila jsi |
| on / ona / ono | mučila |
| my | mučily jsme |
| vy | mučily jste |
| oni / ony / ona | mučily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | mučilo |
Budoucí čas
| já | budu mučit |
| ty | budeš mučit |
| on / ona / ono | bude mučit |
| my | budeme mučit |
| vy | budete mučit |
| oni / ony / ona | budou mučit |
Rozkazovací způsob
| ty | muč |
| my | mučme |
| vy | mučte |