Conjugation of moct
/[ˈmot͡st]/(způsobové sloveso) vyjadřuje uskutečnitelnost děje; mít možnost Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | moct |
Přítomný čas
| já | mohu |
| ty | můžeš |
| on / ona / ono | může |
| my | můžeme |
| vy | můžete |
| oni / ony / ona | mohou |
Minulý čas (rod mužský)
| já | mohl jsem |
| ty | mohl jsi |
| on / ona / ono | mohl |
| my | mohli jsme |
| vy | mohli jste |
| oni / ony / ona | mohli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | mohla jsem |
| ty | mohla jsi |
| on / ona / ono | mohla |
| my | mohly jsme |
| vy | mohly jste |
| oni / ony / ona | mohly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | mohlo |
Budoucí čas
| já | budu moct |
| ty | budeš moct |
| on / ona / ono | bude moct |
| my | budeme moct |
| vy | budete moct |
| oni / ony / ona | budou moct |