Conjugation of míjet
[ˈmiːjɛt]přecházet v čase; „odplouvat do minulosti“, opouštět přítomnost Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | míjet |
Přítomný čas
| já | míjím |
| ty | míjíš |
| on / ona / ono | míjí |
| my | míjíme |
| vy | míjíte |
| oni / ony / ona | míjejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | míjel jsem |
| ty | míjel jsi |
| on / ona / ono | míjel |
| my | míjeli jsme |
| vy | míjeli jste |
| oni / ony / ona | míjeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | míjela jsem |
| ty | míjela jsi |
| on / ona / ono | míjela |
| my | míjely jsme |
| vy | míjely jste |
| oni / ony / ona | míjely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | míjelo |
Budoucí čas
| já | budu míjet |
| ty | budeš míjet |
| on / ona / ono | bude míjet |
| my | budeme míjet |
| vy | budete míjet |
| oni / ony / ona | budou míjet |
Rozkazovací způsob
| ty | míjej |
| my | míjejme |
| vy | míjejte |