Conjugation of leknout
[ˈlɛknou̯t]zeslábnout, omdlít, zemřít velkou žízní či horkem; pocítit velikou žízeň a s ní spojené tělesné vyčerpání Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | leknout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | lekl jsem |
| ty | lekl jsi |
| on / ona / ono | lekl |
| my | lekli jsme |
| vy | lekli jste |
| oni / ony / ona | lekli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | lekla jsem |
| ty | lekla jsi |
| on / ona / ono | lekla |
| my | lekly jsme |
| vy | lekly jste |
| oni / ony / ona | lekly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | leklo |
Budoucí čas
| já | leknu |
| ty | lekneš |
| on / ona / ono | lekne |
| my | lekneme |
| vy | leknete |
| oni / ony / ona | leknou |
Rozkazovací způsob
| ty | lekni |
| my | lekněme |
| vy | lekněte |