Conjugation of konjugovat
[ˈkonjuɡovat]to conjugate (to inflect (a verb) for each person, in order, for one or more tenses) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | konjugovat |
Přítomný čas
| já | konjuguji |
| ty | konjuguješ |
| on / ona / ono | konjuguje |
| my | konjugujeme |
| vy | konjugujete |
| oni / ony / ona | konjugují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | konjugoval jsem |
| ty | konjugoval jsi |
| on / ona / ono | konjugoval |
| my | konjugovali jsme |
| vy | konjugovali jste |
| oni / ony / ona | konjugovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | konjugovala jsem |
| ty | konjugovala jsi |
| on / ona / ono | konjugovala |
| my | konjugovaly jsme |
| vy | konjugovaly jste |
| oni / ony / ona | konjugovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | konjugovalo |
Budoucí čas
| já | budu konjugovat |
| ty | budeš konjugovat |
| on / ona / ono | bude konjugovat |
| my | budeme konjugovat |
| vy | budete konjugovat |
| oni / ony / ona | budou konjugovat |
Rozkazovací způsob
| ty | konjuguj |
| my | konjugujme |
| vy | konjugujte |