Conjugation of klopýtnout
[ˈklopiːtnou̯t]nohou v pohybu o něco zavadit, nevhodně ji položit a ztratit obvyklou rovnováhu (příp. i začít padat) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | klopýtnout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | klopýtl jsem |
| ty | klopýtl jsi |
| on / ona / ono | klopýtl |
| my | klopýtli jsme |
| vy | klopýtli jste |
| oni / ony / ona | klopýtli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | klopýtla jsem |
| ty | klopýtla jsi |
| on / ona / ono | klopýtla |
| my | klopýtly jsme |
| vy | klopýtly jste |
| oni / ony / ona | klopýtly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | klopýtlo |
Budoucí čas
| já | klopýtnu |
| ty | klopýtneš |
| on / ona / ono | klopýtne |
| my | klopýtneme |
| vy | klopýtnete |
| oni / ony / ona | klopýtnou |
Rozkazovací způsob
| ty | klopýtni |
| my | klopýtněme |
| vy | klopýtněte |