Conjugation of kácet
/[ˈkaːt͡sɛt]/(přeneseně) (o určitých pořádkách nebo autoritách) revolučně odstraňovat, potírat, bořit, rozvracet Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | kácet |
Přítomný čas
| já | kácím |
| ty | kácíš |
| on / ona / ono | kácí |
| my | kácíme |
| vy | kácíte |
| oni / ony / ona | kácejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | kácel jsem |
| ty | kácel jsi |
| on / ona / ono | kácel |
| my | káceli jsme |
| vy | káceli jste |
| oni / ony / ona | káceli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | kácela jsem |
| ty | kácela jsi |
| on / ona / ono | kácela |
| my | kácely jsme |
| vy | kácely jste |
| oni / ony / ona | kácely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | kácelo |
Budoucí čas
| já | budu kácet |
| ty | budeš kácet |
| on / ona / ono | bude kácet |
| my | budeme kácet |
| vy | budete kácet |
| oni / ony / ona | budou kácet |
Rozkazovací způsob
| ty | kácej |
| my | kácejme |
| vy | kácejte |