Conjugation of hulákat
[ˈɦulaːkat]mluvit neúměrně nahlas, křičet, zejména bez zjevného důvodu Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | hulákat |
Přítomný čas
| já | hulákám |
| ty | hulákáš |
| on / ona / ono | huláká |
| my | hulákáme |
| vy | hulákáte |
| oni / ony / ona | hulákají |
Minulý čas (rod mužský)
| já | hulákal jsem |
| ty | hulákal jsi |
| on / ona / ono | hulákal |
| my | hulákali jsme |
| vy | hulákali jste |
| oni / ony / ona | hulákali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | hulákala jsem |
| ty | hulákala jsi |
| on / ona / ono | hulákala |
| my | hulákaly jsme |
| vy | hulákaly jste |
| oni / ony / ona | hulákaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | hulákalo |
Budoucí čas
| já | budu hulákat |
| ty | budeš hulákat |
| on / ona / ono | bude hulákat |
| my | budeme hulákat |
| vy | budete hulákat |
| oni / ony / ona | budou hulákat |
Rozkazovací způsob
| ty | hulákej |
| my | hulákejme |
| vy | hulákejte |