Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | hovořit |
Přítomný čas
| já | hovořím |
| ty | hovoříš |
| on / ona / ono | hovoří |
| my | hovoříme |
| vy | hovoříte |
| oni / ony / ona | hovoří |
Minulý čas (rod mužský)
| já | hovořil jsem |
| ty | hovořil jsi |
| on / ona / ono | hovořil |
| my | hovořili jsme |
| vy | hovořili jste |
| oni / ony / ona | hovořili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | hovořila jsem |
| ty | hovořila jsi |
| on / ona / ono | hovořila |
| my | hovořily jsme |
| vy | hovořily jste |
| oni / ony / ona | hovořily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | hovořilo |
Budoucí čas
| já | budu hovořit |
| ty | budeš hovořit |
| on / ona / ono | bude hovořit |
| my | budeme hovořit |
| vy | budete hovořit |
| oni / ony / ona | budou hovořit |
Rozkazovací způsob
| ty | hovoř |
| my | hovořme |
| vy | hovořte |