Conjugation of doučit
/[ˈdou̯t͡ʃɪt]/to help (sb) catch up on one's studies Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | doučit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | doučil jsem |
| ty | doučil jsi |
| on / ona / ono | doučil |
| my | doučili jsme |
| vy | doučili jste |
| oni / ony / ona | doučili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | doučila jsem |
| ty | doučila jsi |
| on / ona / ono | doučila |
| my | doučily jsme |
| vy | doučily jste |
| oni / ony / ona | doučily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | doučilo |
Budoucí čas
| já | doučím |
| ty | doučíš |
| on / ona / ono | doučí |
| my | doučíme |
| vy | doučíte |
| oni / ony / ona | doučí |
Rozkazovací způsob
| ty | douč |
| my | doučme |
| vy | doučte |