Conjugation of doručit
[ˈdorut͡ʃɪt]předat, odevzdat, dopravit adresátovi nebo na místo určení Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | doručit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | doručil jsem |
| ty | doručil jsi |
| on / ona / ono | doručil |
| my | doručili jsme |
| vy | doručili jste |
| oni / ony / ona | doručili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | doručila jsem |
| ty | doručila jsi |
| on / ona / ono | doručila |
| my | doručily jsme |
| vy | doručily jste |
| oni / ony / ona | doručily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | doručilo |
Budoucí čas
| já | doručím |
| ty | doručíš |
| on / ona / ono | doručí |
| my | doručíme |
| vy | doručíte |
| oni / ony / ona | doručí |
Rozkazovací způsob
| ty | doruč |
| my | doručme |
| vy | doručte |