Conjugation of donutit
[ˈdonucɪt]proti něčí vůli způsobit, že dotyčný vykoná určitou akci Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | donutit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | donutil jsem |
| ty | donutil jsi |
| on / ona / ono | donutil |
| my | donutili jsme |
| vy | donutili jste |
| oni / ony / ona | donutili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | donutila jsem |
| ty | donutila jsi |
| on / ona / ono | donutila |
| my | donutily jsme |
| vy | donutily jste |
| oni / ony / ona | donutily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | donutilo |
Budoucí čas
| já | donutím |
| ty | donutíš |
| on / ona / ono | donutí |
| my | donutíme |
| vy | donutíte |
| oni / ony / ona | donutí |
Rozkazovací způsob
| ty | donuť |
| my | donuťme |
| vy | donuťte |