Conjugation of diktovat
[ˈdɪktovat]nahlas říkat text tak, aby jej bylo možno zapisovat Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | diktovat |
Přítomný čas
| já | důvěřuji |
| ty | důvěřuješ |
| on / ona / ono | důvěřuje |
| my | důvěřujeme |
| vy | důvěřujete |
| oni / ony / ona | důvěřují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | důvěřoval jsem |
| ty | důvěřoval jsi |
| on / ona / ono | důvěřoval |
| my | důvěřovali jsme |
| vy | důvěřovali jste |
| oni / ony / ona | důvěřovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | důvěřovala jsem |
| ty | důvěřovala jsi |
| on / ona / ono | důvěřovala |
| my | důvěřovaly jsme |
| vy | důvěřovaly jste |
| oni / ony / ona | důvěřovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | důvěřovalo |
Budoucí čas
| já | budu diktovat |
| ty | budeš diktovat |
| on / ona / ono | bude diktovat |
| my | budeme diktovat |
| vy | budete diktovat |
| oni / ony / ona | budou diktovat |
Rozkazovací způsob
| ty | důvěřuj |
| my | důvěřujme |
| vy | důvěřujte |