Conjugation of důvěřovat
[ˈduːvjɛr̝ovat](důvěřovat +někomu) mít vztah k někomu spočívající v přesvědčení, že mi dotyčný nebude škodit, že mne neošidí, že se ke mně bude chovat tak, jak by on chtěl, abych se já choval k němu Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | důvěřovat |
Přítomný čas
| já | důvěřuji |
| ty | důvěřuješ |
| on / ona / ono | důvěřuje |
| my | důvěřujeme |
| vy | důvěřujete |
| oni / ony / ona | důvěřují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | důvěřoval jsem |
| ty | důvěřoval jsi |
| on / ona / ono | důvěřoval |
| my | důvěřovali jsme |
| vy | důvěřovali jste |
| oni / ony / ona | důvěřovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | důvěřovala jsem |
| ty | důvěřovala jsi |
| on / ona / ono | důvěřovala |
| my | důvěřovaly jsme |
| vy | důvěřovaly jste |
| oni / ony / ona | důvěřovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | důvěřovalo |
Budoucí čas
| já | budu důvěřovat |
| ty | budeš důvěřovat |
| on / ona / ono | bude důvěřovat |
| my | budeme důvěřovat |
| vy | budete důvěřovat |
| oni / ony / ona | budou důvěřovat |
Rozkazovací způsob
| ty | důvěřuj |
| my | důvěřujme |
| vy | důvěřujte |