Conjugation of ciť
[ˈt͡sɪc]druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slovesa cítit Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | čít |
Přítomný čas
| já | čiji |
| ty | čiješ |
| on / ona / ono | čije |
| my | čijeme |
| vy | čijete |
| oni / ony / ona | čijí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | čil jsem |
| ty | čil jsi |
| on / ona / ono | čil |
| my | čili jsme |
| vy | čili jste |
| oni / ony / ona | čili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | čila jsem |
| ty | čila jsi |
| on / ona / ono | čila |
| my | čily jsme |
| vy | čily jste |
| oni / ony / ona | čily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | čilo |
Budoucí čas
| já | budu čít |
| ty | budeš čít |
| on / ona / ono | bude čít |
| my | budeme čít |
| vy | budete čít |
| oni / ony / ona | budou čít |
Rozkazovací způsob
| ty | čij |
| my | čijme |
| vy | čijte |