Conjugation of brečet
[ˈbrɛt͡ʃɛt]vydávat charakteristický zvuk podobný ve větší či menší míře protestu nespokojeného (lidského) mláděte, kojence, provázený často vyměšováním slz, nahlas plakat Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | brečet |
Přítomný čas
| já | brečím |
| ty | brečíš |
| on / ona / ono | brečí |
| my | brečíme |
| vy | brečíte |
| oni / ony / ona | brečí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | brečel jsem |
| ty | brečel jsi |
| on / ona / ono | brečel |
| my | brečeli jsme |
| vy | brečeli jste |
| oni / ony / ona | brečeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | brečela jsem |
| ty | brečela jsi |
| on / ona / ono | brečela |
| my | brečely jsme |
| vy | brečely jste |
| oni / ony / ona | brečely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | brečelo |
Budoucí čas
| já | budu brečet |
| ty | budeš brečet |
| on / ona / ono | bude brečet |
| my | budeme brečet |
| vy | budete brečet |
| oni / ony / ona | budou brečet |
Rozkazovací způsob
| ty | breč |
| my | brečme |
| vy | brečte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.